Dolehroněc 24.7 – 26.7.2014

9.10.2014 Ráca Kronika

Zatím Pátek a Sobota, čtvrteční zápis od Kecky stále chybí

PÁTEK, DEN DRUHÝ HRONOVSKÝ

Po deseti hodinách příjemného spánku jsme se rozhodli, že je čas plout zase o kus dál. Nebylo ale kam spěchat, tak jsme si uvařili bohatou snídani typu „co loď dá“. Polévku Pana Wonka, instantní kaši, rozmačkaný chleba s tučným salámem, kuře na čemkoliv… Po líném ránu jsme nasedli na koně, rozloučili se s paninkou a dcérenkou a uháněli dál.
Pátek k nám byl mnohem příznivější, co se týče počasí, a tak se plulo mnohem veseleji, občas dokonce i za doprovodu písních vodáckých. Hron k nám byl taky mnohem milejší, a proto jsme se mohli chvilkami i družit a plout společně jako vor. Na tom ovšem prodělala loď KeckoMaruš  a na jezu byli vytlačeni na šutr.
Po několika hodinách jízdy (někteří i pozadu, a ne vždy neúmyslně!) jsme dostali hlad, tak jsme zastavili kus od Bánskej Bystrice. Posvačili jsme, co nám tučci nabídli a zajedli po feministickými bonbóny. A protože jsme měli chuť na sladkou tečku, koupili jsme jednoho vypaseného melounka. Strhla se lžičková bitva o největší sousta a dala nám pěkně zabrat, ale nakonec jsme melouna porazili. Jen někteří z nás (nechci jmenovat Čokošku) na to doplatili obřím břuchem a váhovým přírůstkem na lodi. Králík a Ráca měli až moc energie , tak ještě uspořádali bahenní bitvu (nebo koupel?). Tak jsme rychle nasedli a zase o dům dál…

Dál se plulo moc hezky, sluníčko svítilo a lodě frčely. Projeli jsme Bánskou a kochali se. Díky tomu, že jsme uháněli jak o život, jsme na tom byli časově lépe, než se čekalo. Utábořili jsme se na velké louce a zahráli si frisbee. Potom jsme opět vařili, koupali se a mávali na vláčky, které nás zdravily svým houkáním.  Ochutnali jsme Jeleňův salám z jeleňa a opékali si jablčka na ohni. Velký blýskající se mrak jsme zahnali na útěk a tak někteří z nás přespali pod oblohou plnou hvězd. Nabrali jsme energii na poslední vodácký den…

Čokoška

SOBOTA, TŘETÍ A POSLEDNÍ DEN HRONOVSKÝ

Většina naší skupiny se vzbudila ráno do vlahého, slunečného dne. Moc jsme toho pod širým nebem nenaspali, ale byl to dobrý zážitek. Ani jsme nebyli mokří, jak jsme všichni očekávali 😀 (Káně to samozřejmě věděl už dopředu). Postavili jsme si pro jistotu stany, kdyby začalo v noci pršet, ale naštěstí nebyly potřeba.

Těžce jsme se vyhrabali ze spacáků a šli sbalit ty naše zbytečně rozdělané stany. Snídaně byla jako každý den velmi zajímavá a různorodá. Kecka s Maruš měli rýži, Jenča kuskus a holky si uvařily polévku ze sáčku. Když jsme měli všichni plné žaludky, mohli jsme konečně vyrazit vstříc novému dobrodružství, ale ještě předtím jsme stáhli s trochou úsilí lodě do vody. S odstupem můžu říct, že jsme si právě sobotu nejvíc užili. Navštívili jsme dřevěný kostel v Hronseku (na paní průvodkyni máme velmi veselé vzpomínky 😀 ), spojovali se 7-lodí, proplouvali Banskou Bystricou. Na konci našeho soulodění jsme uspořádali soutěž v jízdě na sudu, ve splívání a nakonec hodili na troud suchého Káněte symbolicky do vody, teď už jsme všichni alespoň jednou okusili mokrost Hronu. Vybraná skupina byla vyslána na nákup do blízkého Albertu, kde si nakoupili jídlo na oběd. Po naobědvání pod mostem 😀 jsme sbalili svých pět švestek a vyrazili svižnou chůzí k nádraží, kde jsme zjistili, že náš vlak má zpoždění (nečekaně). Jízda vlakem byla pohodová, skončila však výstupem v Břeclavi, kde jsme se rozloučili a rozdělili si, kdo napíše který den. Tímto končím svůj zápis, který vám doufám oživí vzpomínky na Tu sobotu.

Rácoš & Karlos