Jamboree očima Poštoranů

3.2.2016 Káně Sloupek

4. světové Jamboree se konalo v srpnu roku 1933 v Maďarském městě GÖDÖLLÖ. Žel, vinnou úředníka ministerstva zdravotnictví se nekonalo v Československu, jak bylo původně ujednáno. V roce 2015 navštívili Jamboree v Japonsku 3 skauti z břeclavského střediska, před 83 lety jich bylo 17, a to členové v té době již známé poštorenské kapely. To byl zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč se vydali za hranice naší vlasti. Dovídáme se tak z dochované kroniky poštorenského oddílu.

Československá výprava čítala přes 300 členů, velel jí dr. Rudolf Plajner. Setkání čs. skautů proběhlo v Bratislavě v tzv. koncentračním táboře (neplést s nacistickým!), a to již 29. července. Na Poštorany tu ovšem čekalo nemilé překvapení. Jozi, který sjednával vše s náčelnictvem, zřejmě spletl datum odjezdu z Gögöllö, a tak se stalo, že zejména Fr. Tévolt a Dr. J. Fenercis si ujednali dovolenou pouze do neděle 6. srpna. A byl oheň na střeše. …František Tévolt sa do něho (Joziho) pustil, a tak sa pohádali, že sú z nich nepřátelé nadosmrti. Jozi, jak sa nyní zdá, nechce již Tévoltovi říkat ani bratře… Druhou nepříjemnou věcí byl nocleh ve třídě lidové školy na holé zemi. …A poněvadž jsme neměli s sebou přikrývky, byli jsme holt ničím přikrytí. Do rána nás bolela kdejaká kostečka, měli jsme otlaky a kuří oka nejen na nohách, ale i na břichu, zádech i bár kde jinde… Následujícího dne skauty navštěvuje A. B. Svojsík a po něm vojenský generál Šnejdárek. 31. července pak všichni odjíždějí směr Maďarsko.

Skautská hudba z Poštorné se na Jamboree prvotřídně vyznamenala. Vyhrávala každý den ke vztyčení státní vlajky, při pochodových manévrech a národních tancích na stadiónu, u táborových ohňů cizích skautů i dokonce hrála do radia. Zvláštností pak bylo, že hudebníci měli oblečené slovácké kroje, což umocňovalo zážitek posluchačů.

Poštorané se také setkali s lordem Baden-Powelem či admirálem – maďarským říšským správcem Horthym. …A naše kapela stála přímo před světovým náčelníkem, a když volání ztichlo, počali jsme křičet „Zdar, zdar, nazdar!“… a stařičký Baden Powell dojat nad směsicí těchto skautských duší, které on spojil jednou vznešenou ideou a poutem světového bratrství úsměvem přijímal tento holt…

Účastníci navštívili i hlavní město Budapešť. …Maďaři se o nás velmi dobře postarali, neboť vozili nás v autokarech po městě a umožnili nám tak, abychom spatřili co nejvíce pamětihodných míst. Večer pak dvě hodiny vozili nás parníkem po Dunaji…

Myslím, že spokojení byli úplně všichni.  Vedoucí skupiny (hudby) Vl. Anděl – Sása shrnuje jednou větou „Z Maďarska dovezli jsme si ty nejlepší dojmy a vzpomínky“ A náčelnictvo reaguje děkovným dopisem, ve kterém velice kladně hodnotí příspěvek poštorenské kapely k Jamboree.

Rád bych tento díl ukončil zamyšlením nad funkcí kroniky a jiných materiálů dokumentující činnost našich předchůdců. Myslíte, že je dobré psát kroniky?  Píšete si i třeba deníky? Jak jinak vaše zážitky uchováváte? Já se domnívám, že to vše jistě za tu námahu stojí. Posílám pozdrav do nebe zesnulému Pepovi Klimovičovi, který do kroniky o Jamboree napsal a děkuji, že si mohu přečíst zápis 83 roků starý, jak 17 krajanů jelo na Jamboree do Maďarska.