ROZBŘESKPrvní dny modrého života
O modrém životě jsem poprvé četl ve Foglarovkách před asi 15 lety. Dokonce jsem si tehdy pokusil podobnou tabulku, jakou si vybarvovali Foglarovi hoši, vytvořit, avšak ani tehdy ani později jsem modrý život skutečně neplnil. Pak asi před 2 lety přišla Čokoška s nápadem, že v jiném skautském oddíle (nevím už, kde to bylo) modrý život plní, že se jí to líbí a že by bylo dobré to zavést i u nás. A tak se do červených paprsků dostal měsíc modrého života.
Byl jsem velmi rád (a to jak pro kmen tak i osobně), když Majkl přišel s nápadem začít plnit, přinesl z Plamene velmi pěknou (a podle mého pro roverský věk vhodnou) verzi modrého života, která byla před časem sestavena Pajdou, a ujal se i toho, aby k jeho plnění motivoval i vás ostatní.
Ze začátku jsem spatřoval největší obtíž v plnění dobrého skutku. Začal jsem se více dívat kolem sebe a říkal jsem si: „Co by se tak dalo udělat? Vždyť já běžně žádné dobré skutky nedělám. Ani k tomu nemám většinou žádnou příležitost.“ V dnešní době si nikdo nenechá například pomoct s nákupem. A pak jsem večer šel po schodech v domě (kdo u mě byl, tak ví 🙂 a vidím, že zábradlí na schodech leží zase vytržené ze zdi na zemi. Přiznám se, že v minulosti jsem ho už párkrát obešel a nechal ležet s myšlenkou: „Teď spěchám, navíc nesu kolo na rameni a hlavně to příští člověk, který to chytne do ruky zase shodí. „… Na druhý den jsem parkoval kolo ve stojanu a vidím, že jedno kolo leží vyvrácené na zemi jak jej zřejmě shodil vítr. … A tak jsem brzo zjistil, že nemusíme každý den pomáhat babičce s nákupem nebo převádět slepce přes přechod, ale že dobré skutky se dají dělat i anonymně a každá drobnost může udělat radost i někomu, koho třeba vůbec neznáme a hlavně to udělá radost nám.
Další velmi zajímavý postřeh byl s každodenním radostným prožitkem. První den jsem si chtěl najít chvilku času, abych si přečetl poslední dva články v Roverském kmeni. (I když se to nezdá, tak je to asi první Kmen,který jsem přečetl skutečně celý.) No a tak jsem si po večeři sedl a s radostí jsem si články přečetl. V podstatě jsem si tím splnil pomyslný rest, který jsem chtěl sám dohnat, ale současně jsem zjistil, že je mnohem příjemnější si najít radostnou chvíli pro sebe a tu si užít, než k tomu přistupovat jako k povinnosti, třebaže jsme si ji stanovili sami. Tedy jsem vlastně vykonal tu stejnou věc, ale mnohem příjemněji, protože jsem k tomu jinak přistupoval. (Na rovernetu je na toto téma jedna velmi zajímavá výzva – „Svoboda prožitku“.)
No a že mě to donutilo se pravidelně hýbat a o slušné mluvě ani nemluvím 🙂
Doporučuji vám všem, abyste se také zapojili a začali modrý život plnit! Rozhodně to není ztracený čas (a v podstatě to ani žádný čas nestojí:).
Napsat komentář