ROZBŘESKTo moje „Sloužím“
Velmi mne zaujal článek Rozhovor s Evou Měřínskou, který sepsal pro náš kmen Majkl. Jedna z jeho posledních vět je …pomáhejte na středisku. Rovering je služba a radost.
V minulém měsíci jsem vedl diskusi s Keckou, elektronicky. Psali jsme si i mimo jiné o filmu, na kterém jsme pracovali. Byl jsem rozmrzelý, že ne všichni jsou do filmu zapálení, a on mi vysvětloval, že je to téma, které není moc atraktivní… Samozřejmě, netvoříme nějaký akční film s efekty, nejsme profesionálové a nemáme na to vybavení. Já to ale ani nechci. Řekl jsem si: „Udělal jsem zřejmě chybu, špatně jsem motivoval, špatně jsem vtáhl ostatní do mého projektu.“ Vím, nejsem nějak dobrý metodik. Ale víte, proč to všechno dělám? Proč svůj čas věnuji právě Kňourkovi?
Protože sloužím! K historii jsem měl vždy zvláštní vztah. Také asi proto, že jsem byl k ní odmalička vychováván. A když jsem zjistil, že na hřbitově už není hrobová deska, zhrozil jsem se. Na Kňourka se nesmí zapomenout! Víte, jaká to byla osobnost!
Celý projekt měl tři hlavní cíle: oživit památku bratra Šedého havrana, vytvořit zajímavý program pro roverský kmen a propagovat naše skautské středisko a jeho historii. A v tom já vidím to Složím! A dělá mi to radost. A Vám? Jak vnímáte toto heslo? Jak vnímáte tento projekt? Byl pro Vás zbytečný? Pište komentáře!!!
Ahoj všichni, Bohouš zdraví z mateřské dovolené.
„Projekt Kňourek“ je, jak vidím a slyším, hodně diskutován a mě mrzí (nehledě na tento článek, už nějakou dobu mě mrzí), že jsem si nenašel čas (příležitost) probrat s vámi, proč je pro mě a pro skauting v Břeclavi tento projekt důležitý. Káněcí článek mi nahrál, zkusím to tedy ve zkratce tady a teď.
Na začátek dvě skutečnosti.
První z nich je ta, že za první republiky působila v Břeclavi skautská osobnost celorepublikového významu – František Kňourek, což není veřejností ani námi skauty nikde nijak připomínáno.
Druhá skutečnost je taková, že činovníci střediska jsou si vědomi, že bychom práci nás všech, co skauting v Břeclavi tvoříme, měli mnohem více propagovat jak směrem dovnitř organizace tak směrem k veřejnosti.
No a máme to, snad jsem se vyjádřil dobře a pochopili jste, že „Projekt Kňourek“ je ideálním průnikem těchto dvou skutečností, chybějící adekvátní památky na výraznou skautskou osobnost a prezentace především vaší práce směrem na skautskou i neskautskou veřejnost.
Totiž, „Projekt Kňourek“, tak jak ho chápu já, není jen film, začal zajištěním místa pro výhledovou pamětní desku, pokračoval tlakem na pojmenování jedné z nově vznikajících břeclavských ulic po Fr. Kňourkovi, teď žije filmem a já věřím že vyvrcholí slavnostním odhalením pamětní desky, o kterém budeme předem informovat na skautské křižovatce a které k nám do Břeclavi možná přiláká hromadu milovníků skautské historie a jiné skautské celebrity z celé republiky.
Vím, že na to máme. Přeji vám i našim skautkám a skautům, aby nám to vyšlo.
Do té doby třeba s filmem vyhrajeme Příborskou klapku :-).
Po všem výše uvedeném, děkuji všem, kteří se na tvorbě filmu podíleli, omlouvám se všem, kterým by to, co jsem právě napsal, pomohlo změnit názor, kdyby to slyšeli dříve. Každopádně, jen pro jistotu, na nikoho se nezlobím 🙂
Na závěr se přiznám, že už teď bohužel vím, že se premiéry filmu na pondělním vánočním koncert nezúčastním (budu na služební cestě mimo Břeclav), tak mi prosím schovejte jedno DVD, budu si film o Kňourkovi pouštět mezi koledami :-).
Káně, díky, že Projektu Kňourek dáváš duši a elán!
Příjemný závěr kalendářního roku přeje Bohouš
Možná už jsem tento názor v diskuzi s některými z vás prezentoval, ale pro všechny ho napíšu ještě jednou :). Myslím si, že počáteční chladný přístup některých z nás pramenil z toho, že jsme byli postaveni před hotovou věc, před hotový scénář. Věřím tomu, že kdybychom se všichni podíleli i na badatelské části a psaní scénáře, tak je to úplně jiné. Samozřejmě vím, že to tak přesně být nemohlo, protože byl Káně tlačen termíny vůdcovské práce. Nicméně si myslím, že každý kdo se do natáčení zapojil, si to moc užil a nakonci už všichni byli zapálení (bez toho by to v té kose s holými koleny opravdu vydržet nešlo :-p)
Chtěl bych nejdříve odpovědět, jak jsem dokument o Kňourkovi vnímal jako účastník natáčení.
Po prvním natáčecím večeru jsem měl několik pocitů. Všechny byly velmi pozitivní. Byl jsem rád, že jsem si z úst Štírových konečně pořádně vyslechl povídání o Kňourkovi a v ten večer jsem konečně začal doceňovat význam této osobnosti. V duchu jsem se už těšil, až příští rok sehrajeme přímo jednu z Kňourkových her, a zároveň jsem byl rád, že jsme začali s dokumentem, abychom se s Kňourkem nejdříve seznámili. Dále jsem byl celkové rád, že jsme měli na schůzce Štíra, který kromě toho, že provedl perfektní vypravěčský a herecký výkon, nás také naplnil pocitem, že nás tato starší generace může velmi obohacovat. A do třetice jsem byl rád, že jsme se sešli s dobrou partou lidí a všichni jsme se dobře bavili – tak by měl vypadat roverský program.
Z druhého natáčecího dne jsem měl podobné pocity, především ten, že režie, scénář a spolupráce s kameramanem jsou důkladně připravené a pro nás „herce“ je to už jenom zábava. Jsem vděčný Káněti, že udělal všechnu přípravnou práci už předem za nás a na místě proběhlo všechno rychle a hladce. To že byl film historický a „amatérský“ hodnotím jako velké plus. Pro mě osobně je toto prostředí více atraktivní než moderní scény akčních filmů. Taky opakované a zdlouhavé natáčení profesionálních scén by bylo pro nás spíš otrava. Myslím, že by bylo fajn se s celým kmenem podílet na badatelské a tvůrčí činnosti, ale bohužel by to nebylo v rozumném čase reálné.
Na závěr bych chtěl na Káněcí článek odpovědět jako člen kmene, kterého pálí náš program, naše celková činnost a směřování. Z natáčení Kňourka jsem měl pocit, že tak by měl vypadat náš roverský program a jsem ti vděčný, že jsi ho pro nás všechny připravil. Dobrý pocit byl především z toho, že jsme dělali něco skutečného, ne pouze si na realitu hráli. Zároveň to byl program pro řadu z nás nový, zábavný a obohacující.
Stejně jako tebe mě mrzí, že zdaleka ne všichni byli pro projekt zapálení. Bohužel jsem dospěl k poznatku, že motivace roverské věkové kategorie není vůbec tak snadná jak jsem si před 3 lety myslel. Lidi už své názory mají, ale bohužel je říkají pozdě nebo vůbec. Jak jsi asi poznal, je velmi zarmucující, když usiluješ o dobrou věc a ta je pak ostatními pro nezájem přehlížena.
Navrhuji, abychom se v blízké době po Vánocích s ostatními, které pálí program našeho kmene, sešli a velmi otevřeně se domluvili, jaký roverský program dělat chceme a ten pak skutečně dělali.
Jeňa
Taky mě napadlo pár vět, se kterými bych se chtěl s váma podělit…
Já osobně jsem byl rád za celý tady ten projekt, a to nejenom z toho jak to celé probíhalo (a myslím že teď můžu s klidným svědomím napsat, že to i skvěle dopadlo), ale hlavně z toho, že to byl konečně ten NÁŠ roverský program. Je to tady sice už zmiňované výš, ale myslím, že právě to bylo to nejdůležitější…
Nechci, aby to vypadalo, že „Projekt Kňourek“ nějak shazuji nebo jím opovrhuji, to v žádném případě a nechci aby to tak vyznělo, ale pro mě osobně byl nejlepší výsledek ten, že jsem dělali něco spolu!
S velikou nadsázkou to vidím, že tak moc nezáleží na tom, co děláme, ale hlavně že to děláme s chutí, zapálením a hlavně SPOLU…
Na závěr bych nám všem a hlavně Káněti pogratulovat za to, jak náš projekt skvěle dopadl. Myslím, že se všem moc líbil…
jak by řekli filmoví režiséři: „Těším se na další spolupráci…“ 🙂
Majký
Když jsem si během týdne film ještě několikrát pustil a viděl jsem jak jsou v závěrečných titulcích uvedeni opravdu všichni, kteří se na filmu podíleli, a když držím v ruce DVD s pěkným obalem, mám pocit, že tu po nás něco zůstává, že jsme udělali dobrou věc a to mělo určitě smysl.
Doufám, že třeba za rok natočíme jednu z Kňourkových her a věřím, že i od ostatních přijdou nápady na podobně OPRAVDOVÝ program, které budou utvářet dobře fungující roverský kmen.