Zimní táboření

4.1.2015 Maruš Kronika

Letošní Vánoční prázdniny jsem byla postavena před velkou výzvu – zimní Plameňácké táboření. Kluci mě pozvali, abych s nimi strávila 4 dny pod týpkem, přičemž předpověď počasí na tento termín byla nejmrazivější za celý měsíc. Co myslíte, šla jsem do toho? 😀

 

Nevím přesně kolik nás mělo být původně (počítám že hodně), ale nakonec jsme se sešli jen Učeň, Majkl, Kecka a já.
Ráno, 27. prosince, započala cesta z Břeclavi do Podhradí, v autě Keckových rodičů a s Keckou za volantem. Musím říct, že řízení mu jde, až na malé bloudění po Znojmu jezdil většinou na pětku (řidiči pochopí). Na tábořiště jsme přijeli o hodinku později než se plánovalo. Učeň s Majkym, kteří tam na nás čekali, mezitím nachystali tyče a nasbírali chvojí jako podestýlku.
Stavba začala tím, že se odhrnul sníh s místa, kde mělo týpko stát. Pak kluci svázali tři základní tyče k sobě a postavili je tak, že tvořily jehlan. Další tyče se na ně jen tak opřely a konstrukce byla skoro hotová. Na poslední tyč se připevnila plachta, ta se roztáhla, svázala, otevřely se chlopně a tím to končí. Postup je to jednoduchý. My, jakožto správní skauti, jsme ho (od zvedání plachty) opakovali tak pětkrát… Samozřejmě ne proto, že by se nám to nepovedlo! 😀
Poprvé jsme zapomněli táhnout chlopně, takže zůstaly uvnitř a ven to nešlo jinak, než plachtu stáhnout. Podruhé jsme zjistili, že vchod míří jiným směrem než má. Potřetí se zdálo, že je všechno v pořádku, tak jsme přišpendlili dveře a už už jsme upevňovali kolíky, když Učeň zjistil, že jsme nesvázali tyče. Vše se tedy odšpendlilo, sundala se plachta, tyče se svázaly a jelo se nanovo. Popáté se uvolnil uzel, na kterém visela plachta, a ta sklouzla dolů. A konečně, na pošesté žádná chyba nenastala a týpko se mohlo dokončit.
Náš triumfální počin byl zakončen sběrem dřeva. Mezitím se pomalu stmívalo.
Kolem plotny se činili Holobrádci, ukuchtili jakési cosi červené, o čemž tvrdili, že to jsou špagety… A chutnalo to… Fakt dobře! 😀 O kotlík jsme se rvali jako sarančata, bylo nám zatěžko vytáhnout ešáky. Po večeři jsme dohráli rozehranou deskovku, zakuklili se do spacáků a oddávali se teplu plápolajícího ohně, vůně dřeva a jehličí…

V noci naše obydlí přepadl chlad. Proplížil se k nám přes škvírky pod plachtou a jak oheň vyhasínal, tak se k nám cpal čím dál víc. Několikrát jsem se probudila s bolestmi v nohou. V ohništi zářilo pár posledních uhlíků a já měla pocit, jako by mi zima okusovala holenní kosti. Přišlo mi, že o oheň se starám jen já, což nebylo daleko od pravdy. Kecka se taky párkrát vzbudil, Majkl přiložil snad jednou, co vím… A Učeň? Ten to celé prospal. 😀

– zatím jen první den, zbytek dodám co nejdřív to půjde…